Editovaná limice

Vašek v Robontop 8-

Prší, ale do Jury se prý vyplatí jet i na otočku. V neděli pršet nemá a tak vyjíždíme v sobotu v osm ráno od Vaška. Vašek ale opět nezklamal a odjezd na záchodě posunul o dvacet minut. V Berouně jsme nabrali Filipa, kterému se cesta prodražila o cedr, který koupil manželce, ale aspoň díky tomu mohl jet s námi. V Kauflandu v Berouně jsme koupili basu plzně pro Mecáka u kterého máme v plánu přespat. Asi za tři hodiny jsme dorazili do Lauf an der Pegnitz, kde Vašek pořídil devítisetstránkový průvodce po celé Frankenjuře. Dáváme sváču a rychle na skály. V sobotu jsme lezli na Algersdorfer Wand, což byla krásná skalka kousek u silnice. Místo na parkování jsme podle průvodce našli na zeleném pruhu trávy přímo u silnice. Když jsme vybalovali věci z auta, objevil se místní farmář. Měli jsme strach, že nám jde vynadat, ale opak byl pravdou. Byli jsme pochváleni, že parkujeme dobře. Místní nás přišel pouze poprosit, zda-li bychom pod skalou nevyřídili ostatním lezcům, jestli by si mohli přeparkovat auta z jejich pozemku. Auta totiž blokovala slámu pro koně. Přišla i jeho řízná kolegyně a měla obrovskou radost, že si s námi může pohovořit svou příkladnou angličtinou. „No jo Češi se vždycky přijdou optat, jestli tu mohou parkovat, ale Němci to tam prostě nechaj“. Potěšilo nás to a pod skalou jsme zprávu vyřídili. Na rozlez jsme s Filipem dali 5+ a 6. Nádherný materiál. Pak padla 7- a bylo splněno. Vašek nasadil taktiku vyzkoušet za 8-, pak si dát hodinku spánku a ve snu si zopakovat nejtěžší kroky. Musím konstatovat, že se jedná o úspěšnou taktiku. Koňáci nám doporučili levnou hospodu, kam jsme se po lezení vypravili na večeři. Rodinná atmosféra a jídla do 5 EUR, nebylo o čem přemýšlet. Venca dal nějaký flák masa s bramborovým salátem, Filip schnitzel a já šašlik. Paní se k nám při placení posadila a začala z nás tahat informace. Vašek na to ale očividně neměl náladu a tak s důstojným „danke“ vstal a opustili jsme lokál.

TOPO prvního dne

Po večeři jsme nabrali směr Coburg, kde pracuje a bydlí Mecák s Terkou. Pohostili nás druhou večeří a my je importovanou plzní. Kousek po půlnoci jsme zalehli. V neděli jsme vyrazili na Rote Wand v Kleinziegenfelder Tal. Opět nádherná skála. S Filipem jsme začali ošklivou šestkou a natěšili se na 6+ se třema pivama. V průvodci, kterého Vašek zakoupil jsou hezké cesty hodnoceny jedním až třemi půllitry piva. Čím víc piv tím hezčí cesta. Celkem si tři piva zasloužila, ale já jsem na ni nestačil. Nejtěžší místo jsem sic zdolal, ale pak jsem nenašel směr a klíčový chyt. Škoda. Filip s odfukováním a s občasným „Č“ cestu úspěšně zdolal. Terka vyluštila pár křížovek a Mecák si něco polezl na druhém a pak jeli na kolo. Vašek pokoušel v Jipp Allett za 8+. Zkoušel jsem jeho taktiku a dal jsem si šlofíčka. Když jsem se vzbudil, tak spal jak Vašek, tak Filip. Našli jsme si starou cestu za 6-, na pohled první logickou cestu, kterou byla Rote Wand historicky zdolána. Cesta vedla krásně zprava doleva přes „slabiny“ stěny do krátkého kouta a přes vzdušný traverz na travnatý schod. Na tomto schodu udělal Filip štand a shora mě odjistil. Ze štandu jsem pokračoval já přes drny do nízkého koutu, kde jsem provázal hodiny a dolezl až na „vrchol“. K mému úžasu jsem vylezl přímo k vyhlídkové lavičce, z které jsem Filipa odjistil. Vašek ve spánku opět nakrokoval a 8+ tam poslal. Mecák s Terkou se vrátili, aby se s námi rozloučili a kousek po šesté jsme již směřovali domů.

Vašek v Limbus Enterprise 8

TOPO druhého dne 1

TOPO druhého dne 2

ptá

No hand za 8+

Příprava na cestu