Barucha nikdy nejela na kajaku, ale ráda by si to vyzkoušela. Jelikož se našel volný den a prostor, padla volba na Sázavu. Ve středu večer jsme objednali dva železné berty naplánovali logistiku. Ve čtvrtek v 6.40 mě Barča vyzvedla a v osm hodin jsme již čekali na vlak na zastávce Petrov u Prahy (Pikovice). Na konečné - Týnec nad Sázavou jsme vystoupili a šli do cukrárny na snídani. V devět se otevírá půjčovna a přesně v devět jsme tam byli. Půjčovací slečna nám sdělila, že stav vody je pouze 39 cm a tudíž nám výlet nedoporučuje. S Barčou jsme se na sebe podívali a já poznal, že chceme i tak jet a tak jsme jeli. Jednou jsem již pod minimem úsek jel a stálo to prd, ale Barucha jede poprvé na kajaku a tak to bude aspoň jednodušší. Fasujeme helmy, lodě, pádla, šprajdy, vesty a hurá na vodu.
Sám na toho na kajaku moc neumím, ale i to se snažím Barče předat. Začal jsem s tím, že se v kajaku sedí necudně a že je důležitá práce koleny. "Když chceš jet doleva, musíš naklonit loď doleva, zatlačit tedy pravým kolenem a záběr pravou rukou". Po pár podobných příkazech, jsem se ve stranách, kolenech a záběrech sám ztratil. Bylo jasné, že nejlépe se to bude učit za pochodu a tak i když to Barče úplně rovně nejelo, vyrazili jsme. Současně s námi vyrazila i skupinka dalších vodáků na kánoích. První jezy jsme dali s přehledem, jelikož jsme je sjeli po betoně. V podobném duchu to ostatně šlo i dál. V nejhorší pasáži, kousek před Kamenným Přívozem jsme dokonce museli z kajaků vylézt a lodě chvilku táhnout. V "Kameňáku" jsme dali v tradiční hospodě oběd. Ani teď nevím, jestli tam vlastně dobře vaří, protože tam mám vždycky takový hlad, že o tom ani nepřemýšlím. Barče to každopádně nechutnalo a dokonce to řekla vrchní slečně. Po obědě pokračujeme dále. Chvíli s námi po proudu plavalo nějaký zvířátko. Podle mě to byla němkyně, ale podle Barči takové zvíře neexistuje. Do Pikovic to byla vyloženě pohodička na sluníčku. Ve tři jsme již měli odevzdané lodě a frčeli do Prahy.
Žádné komentáře:
Okomentovat