 |
| Západ slunce z Čertovy louky |
Chtěli jsme s Barušou na Sněžku a nejlépe na východ slunce s přespáním někde na divoko. Autobus nás vyhodil ve Špindlu kousek po jedné hodině. Předpověď počasí byla celkem příznivá a napovídala nulové srážky a čistou oblohu. Nicméně okolní vrcholky byly zahaleny v šedých mracích a sem tam i sprchlo. Moc pozitivně to nevypadalo. V nepříliš pohledné hospodě jsme dali po jednom krakonošovi a gulášovce v chlebu a vyrazili jsme kolem Bílého Labe na Luční boudu. Začalo nám v pohybu být celkem teplo a tak jsme každý shodil vrstvu. U dívčí lávky jsem si všiml, že Barča nemá náušnici. Vydedukovali jsme, že ji musela spadnout při svlékání vrstev a jelikož to nebylo daleko, tak jsem se rozběhl zpět. Místo jsem našel a jal se hledat náušnici. Brouzdal jsem tam dobrých deset minut a když už jsem to chtěl zabalit a na místě se vyčůrat, náušnice se zableskla. Popadl jsem jí a za chvilku jsem s radostí doběhl zpět k Barče. Cesta vedla kolem pohledných kaskád Bílého Labe, na kterých jsme s Barčou zkoušeli možnosti fotoaparátu. Touto cestou jsem ještě nikdy nešel a můžu říct, že splnila mé očekávání, hlavně tedy díky kaskádám a vodopádům a také horní partii před Luční boudou. Na Luční jsme chvíli brouzdali jídelním lístkem a jídla tedy nic moc a ceny ještě horší. Co ale stojí za ochutnání, je místní novinka - pivo Paroháč, které tu nabízejí ve několika variacích. Nejdřív jsme ochutnali pšeničnou dvanáctku a jelikož světlou jedenáctku teprve naráželi, pak jsme dali šanci polotmavé třináctce. Obě varianty výborné. Barča si dala ještě borůvkový koláč a já chleba se sádlem a cibulí. Počasí už vypadalo lépe a sluníčko krásně protahovalo stíny a osvětlovalo vrchol Sněžky. Na co jsme trošku zapomněli, byl vítr, který se hnal přes Čertovu louku a u Luční se před ním téměř nedalo skrýt. Barča trošku chytila obava, jelikož jsme chtěli strávit noc venku. Po večeři jsme se šli ještě projít na polskou stranu, ale byla nám zima a tak jsme se vrátili k Luční, kde jsme skryti před větrem v betonovém korytě přečkali noc.
 |
| Bílé Labe |
V noci jsem se celkem budil, ale moc mi to nevadilo, protože jsem vždy viděl hvězdy, které z čertovy louky vypadají tak nějak víc hezky. K ránu ale hvězdy vidět být přestaly a přes naše koryto se počaly valit mraky. Tak to vydrželo až do budíku ve 4:30. Vstali jsme, dali malou snídani a smetli asi milion slimáků ze spacáků, karimatek a vlastně všeho. Cestou k Obřímu sedlu přes prameny Úpy se začala obloha protrhávat. Šli jsme bez čelovek, bylo vidět celkem pěkně. Ze sedla jsme stoupali po modré značce a doběhli jsme první kolegy východu slunce. Na vrchol jsme dorazili kousek před šestou hodinou. Východ slunce byl naplánován na 6:27, což slunce celkem dodrželo. Do té doby jsme v silném větru dali druhou snídani. Kolegů zde bylo víc než jsme čekali a někteří dokonce otvírali šampaňské. Přes vrchol Sněžky se zatím v intervalech valily mraky, ale jinak bylo počasí ideální. Slunce začalo vysílat první paprsky, které rázem mraky začaly trhat. Po chvilce nás již hřálo a i vítr snad ustal. Na vrcholu jsme se dlouho po východu nezdrželi a obřím dolem jsme šli do Pece na autobus a na ranního Krakonoše.
Mapa trasy
 |
| Paroháč |
Žádné komentáře:
Okomentovat