Štrůdlrád Grossglockner

Příznivá předpověď na neděli znamená, že v pátek večer po práci razíme směr Rakousko. Cíl - výstup hřebenem Stüdlgrat na Grossglockner. S tímto vyjíždíme pod nejvyšší vrchol Rakouska. Sýbák opětovně největší brzda, ale to není nic nového. Matlal ještě mačky - za ně i za matlání patří dodatečný dík. Jedeme tři, poslední slepic Zhoř čeká už od šesti v Českých Budějovicích, kam dorážíme s hodinovým spožděním. Cesta naprosto v pohodě. Na parkoviště v Kals am Grossglockner jsme dorazili asi v jednu hodinu ráno a rovnou na karimatku a do spacáku. Po osmé hodině nás probudili kapky deště. Schovali jsme se do auta, kde jsme posnídali a pohnili. Bylo celkem zataženo, ale místy se utrhly modré kousky oblohy, které nesly příznivou změnu k lepšímu. Vrchol nám zůstal prozatím ukryt. Vašek opět domatlával. Program na sobotu byl jasný. Získat místo na Stüdlhütte, obhlédnout nástup na hřeben a jít brzo do regálu. Vyrazili jsme něco po jedenácté hodině. Kluci nasadili celkem tempo a tak jsme místo tří hodin dle pana ukazatele šli hodinu a půl. U hütte to pěkně fičelo. Pro nejisté místo si prý máme přijít až v pět odpoledne. Nabalil jsem na sebe vše co jsem měl a venku jsme uvařili Liptovskou gulášovou. Počasí vypadalo příznivě. Asi ve tři jsme šli na kávu a na radlera. Přisedli si k nám tři maďarští horolezci a navíc na nás nasedla jakási únava a tak jsme všichni tři  u stolu usnuli.

Paštika Májka a solingen nůž...

Liptovská

„Guys? Guys?“ Probudilo nás z provizorního spánku. Nakonec s maďarů vypadlo, že mají objednaný nocleh, ale že už půjdou dnes dolů a podle toho jak vypadáme, tak nám ho rádi přenechají. Paráda. Ještě před pátou hodinou jsme vyrazili přes ledovec k nástupu cesty. Navázaní jsme překonali ledovec a celkem bezproblému jsme (já) nástup našli. Obloha byla už v tuto dobu dobře naladěna na náš výstup. Na socku jsme uvařili večeři v závětří hütte. Cibule ještě nikomu neublížila a tak jsme si k ní dali brokolicovou a poličan. V devět jsme ulehli ke spánku. Shodli jsme se druhý den, že to co jsme všichni tři předvedli se však spánkem nazvat nedalo. Vstávali jsme ve tři ráno. Uvařili jsme ovesnou hmotu s banánem a čokoládou. Kousek po čtvrté vyrážíme. Cestu pod nástup zvládáme bez problémů. Panuje mezi námi jakési flatulační napětí, že by včerejší cibule? Pod nástupem sundáváme mačky a naše lanové družstvo v pořadí Sýba – Kořínek – Zhoř vyráží toho dne jako první do hřebenu Stüdlgrat. Vašek poctivě a dobře průběžněje zakládá jištění a Radim vzadu sbírá. Postupujeme celkem rychle. Největší riziko zatím panuje u mě v kalhotách, jelikož flatulace již není z bezpečnostních důvodů možná a tak držím. S rostoucí výškou a klesajícím tlakem se toto riziko zvyšuje. Na frühstückplatz jsme posnídali a pustili před nás koedukovanou dvojici horolezců. Lezení nebylo nijak obtížné a myslím, že jsme si ho všichni užívali. Zjistili jsme ale, že nejsme tak rychlí jak jsme mysleli, jelikož nás začali předbíhat (doslova) další lanová družstva. Grossglockner je velmi populární, což znamená hodně lidí. Hodně lidí znamená, že sem míří i jedinci bez patřičného vybavení. Co se dělo nebudu popisovat ani komentovat. Při výstupu hřebenem bylo opravdu na co koukat. Krásná exponovaná místa nad ledovcem, sluncem zbarvené vrcholky okolního hřebene a modrá obloha. Vrcholu jsme dosáhli v 8:40. Dali jsme vyrcholovou klobásu, pokochali se a normálkou jsme začali klesat k Erzherzog Johann Hütte. Normálkou šlo ještě více lidí než naším hřebenem. Vašek si začal stěžovat, že je mu z mojí klobásy blbě. Houby z klobásy, jak jsme slezli o kousek níž, už mu bylo zase dobře. U Erzherzoga Johanna jsem konečně mohl ulevit tlakem a výškou zmítané útroby. Pochopitelně jsme se zde již odvázali a sundali mačky. Takto už jsme sestoupili až zpět ke Stüdlhütte, kam jsme dorazili kousek po jedenácté hodině.

vrcholová klobása

Na chatě jsme dali ještě hodinku spánku, radlera a kávičku. Dojedli jsme poslední zbytky a vyrazili jsme směr auto. Sestup nebyl dlouhý, ale měli jsme toho celkem dost. Vyjeli jsme směr zpět před pátou hodinou. V Kufsteinu jsme dali gyros, bosna speciál a čínskou sušenku štěstí pro další alpské vrcholy.



Odkaz na TOPO