 |
| celkový pohled |
Neděle z prodloužého silničářského víkendu v okolí Kufsteinu u
Martinky a Zuzky padla na lezení v Kaisergebirge. Za holkama jsme jeli
celkem čtyři – já, Karel, Mecák a Egrťák. Mecák se Zuzkou a Egerťákem měli v plánu
hřebenový výšlap a my s Karlem jsme nakonec vybrali 11 délek cesty Blue Moon
za 6+ s den besten Verschneidungslagen im Osalpenraum. Martinka s Georgem
si vybrali cestu Via Romantica vedle té naší taktéž za 6+.Předchozí silniční
švihy nás celkem unavily a tak jsme na nástup nějak nespěchali. Měli jsme vypočítáno,
že pokud v 10 vyjdeme z parkoviště, tak to celé stihneme za světla. Limit
jsme celkem dodrželi a celá skupina dohromady jsme vyrazili z Scheffau am
Wilden Kaiser.
Odkaz na trasu: http://goo.gl/maps/3V5UL
Po půl hodině se oddělujeme a pokračujeme ve dvou skupinách s tím, že
na vrcholu se opět snad shledáme. S Karlem jsme nasadili rychlejší tempo a
Martince jsme trochu utekli. Kolem krav jsme s krásnými výhledy dorazili k vodopádu,
kde jsem odložil v kosodřevině batoh a lehký podpapíráček. Trošku jsme
podcenili mapování nástupu do cesty. Navíc jsme si nepatrně výškově zašli a
mezitím nás došli Martinka s Georgem. Podle nákresu a popisu trasy (viz topo)
jsme díky jasnému stromu a zářezu ve skále, který měl připomínat modrý měsíc,
nakonec nástup našli. V nástupu byl dokonce i modrý usměvavý měsíc
namalován, ale celé to bylo schované za kupou sněhu. Oblékáme sedáky a Karel
jede první délku. Celkem pohodové lezení, trošku se to sype, ale krásný vodou
tvarovaný vápenec. Druhou délku tahám já a ve třetí se začne lámat chleba.
Karel celkem rychle vyběhne. Blue Moon jsme s Karlem vybrali i kvůli
wasser rillen – vodou vymletých spárek ve vápenci. Třetí délka po 6+ kroku
právě nalézá do dvou takových spár-žlabů, které jsou od sebe vzdáleny přesně na
délku mého maximálního rozkročení. V maximálním rozkroku jsem také půlku
vylezl, ale všechno to strašně bolelo. „ Nalez do toho pravýho“ slyším shora a
pokouším se o to. S roztřepanými kotníky se mi to podařilo a pokračuji již
pouze pravým žlábkem. Rvu a zamykám tam nohy, ale taky to bolí, takže zase
zkusím rozkrok, jenže ten bolí ještě víc. V tomto stylu to celé nakonec zdolám.
Jak jsem se na tuto pasáž těšil, tak jsem si to vůbec neužil. No, ale vypadá to
na pohled hezky.
 |
| Wasser rillen |
Pokračujeme po úzké travnaté římse. Vše je zatím perfektně
odjištěno. Tahám čtvrtou délku, která končí nádhernou plotnou, v které začíná
den besten Verschneidungslagen im Osalpenraum pasáž. Jak už víme nyní Verschneidung
je styl v koutě na sokola. Délka byla opravdu krásná. Kout se táhl asi 40
m a technika byla vlastně poměrně jednoduchá – nohama pořád v plotně a rukama
proti v celkem dobré ostré hraně. Karel bez problému dolézá ke konci, kde
se však tak na 8 minut zasekne. Začínám mít trochu obavy. Karel nakonec vylézá
a já se obouvám. Celkem jsem prochladl, jelikož pěkně vanou větry a to i ze mě.
Krásně se to spolu s výkřiky dravců rozléhá do údolí. Začátek je v klidu.
Párkrát je mi ouzko a zalézám si oddechnout do kouta. Pomalu se dostávám k problémovému
místu. Karel mi naštěstí hodil lano, na které jsem navázal batoh, takže jsem ho
nemusel tahat sebou. Ono místo se nejeví tak strašně a tak raději rychle
nalézám a snažím se mu rovnou přijít na kloub. Celkem se mi to povedlo, ale měl
jsem to jen tak tak. Klíčový chyt byl pěkně kluzký a udržel jsem ho jen silou
vůle. Mám radost, ale na prvního by to byly jiný bobky. Nevím jestli den bestem, ale bylo to zajímavé. Dáváme s Karlem
chleba a pokračujeme. Jsme za půlkou. Další délky jsou užívací bez žádných
špeků. Bez problémů dosahujeme místa, kde se potkává Blue Moon s Via Romantica.
Potkáváme tu dvě družstva, ale Martinka s Georgem nikde. Pošleme do Via
Romanticy slušnou lavinku šutrů a pěknej balvan, jelikož poslední délku
improvizujeme mimo klasickou cestu, abychom nemuseli čekat, až obě dvojice
dolezou. Dosahuji posledního štandu a radostně se chytím madla-hrotu, z jehož
sousedního kamene mě Karel jistí. Hrot- najednou padesátikilový balvan mi sjede
do náručí a vyděšeně se ho snažím nějak usměrnit. Karel rychle reaguje a spolu
ho ukládáme na polici vedle. Fuj. Jsme nahoře. Čekají tu na nás Zuzka s klukama.
Dáme malý oddych a brutálním klesáním, které si stehna ještě dlouho pamatovala,
sestupujeme dolů. Na Martinku jsme nečekali a dobře jsme udělali. Nalezli do
jiné cesty a nakonec museli slanit a potkali jsme se až v Kufsteinu. Krátíme si
čas a v duchu vymýšlíme předměty a letní kurzy naší nové fakulty při VŠE –
fakulty extrémních jevů oblasti exkrementů.
Žádné komentáře:
Okomentovat